GRIEFOVA BAKALÁŘKA

 

ZDRAVIM   
 
takze posilam svoji bakalarskou praci na tema Upiri v Cechach - antropologicky pohled na jednu ze subkultur moderni spolecnosti.
 
Prosim Vas moc to nesirte at nejsou nejake problemy :)))
 
Jinak originala najdete v Universitni knihovne v Pardubicich - nechal jsem to svazat do cernych desek se stribrnym napisem!!!
 
Takze diky za Vasi podporu
 
Grief
 
P.S. kdyby ste mel kdokoliv cokoliv obratte se na me!!!

(Obsah mailu)

 

 

 

1. ÚVOD

 

     Pro napsání mé bakalářské práce mi byl vzorem dokumentární film Američtí Upíři od Marka Soldingera , který nahlíží do jedné ze subkultur moderní společnosti a to konkrétně na společenství upírů v New Yorku. Snímek zachycuje jejich zvyky, názory, styl oblékání, životní filosofii a příběhy. Film je zpracován formou, jež mne velmi inspirovala při volbě tématu i jeho zpracování. Východiskem byl i můj dlouhodobý zájem o mystiku a magii, který bych rád zužitkoval ve své práci.

     Zamýšlel jsem se nad tímto tématem již dlouho a studium sociální antropologie mi poskytlo nový rozhled a rozměr mého zájmu v pohledu na tuto subkulturu. Proto jsem se rozhodl, že téma mé bakalářské práce ponese název Upíři v Čechách – antropologický pohled na jednu ze subkultur moderní společnosti. Začal jsem se zajímat o to, jak tato společnost funguje – jak její jednotliví členové mezi sebou  komunikují, jaké mají zájmy, proč se snaží být odlišní v této době etc.

     Druhou hnací silou mi bylo to, že jsem ani nezaregistroval, že by se v české zemi někdo zabýval tímto problémem více do hloubky – myslím tím problémem “postmoderních upírů“, jak jsem je nazval v rámci své bakalářské práce. Tedy - nezaznamenal jsem, že by se někdo zabýval studiem upírů jako možné subkultury ve společnosti. Nebudu komentovat pohled Guiseppa Maiella na "folklorní vampyrismus", jak jej představuje ve své disertační práci Vampyrismus v multikulturní perspektivě, ale budu se zabývat problémem života upírů v moderní době – tedy skutečných upírů, žijících v současné společnosti, upírů, které můžeme spatřit volně na ulici, aniž tušíme, že jsme je právě potkali.

     Svoji práci jsem rozdělil na dvě základní části. V první části se budu zabývat srovnáním literatury, ať už myšleno odborné literatury, či beletrie. Budu se snažit o vysvětlení základních pojmů o vampyrismu, toho, jaký pohled a stanoviska zaujímají vědci k tomuto fenoménu. Na druhé straně uvedu, kterak na tuto společnost pohlíží „krásná“ literatura.

     V druhé části budu prezentovat svůj výzkum, zaměřený na subkulturu "postmoderních upírů".

 

Jsem velice vděčen doc. PhDr. Bohuslavu Šalandovi, CSc a Guiseppe Maiellovi PhD.  za jejich nesmírně cenné rady, které mi poskytovali během mého studia a hlavně během psaní mé bakalářské práce. Děkuji taktéž všem profesorům a kolegům studentům z University Pardubice, kteří mne podporovali v mém bádání, a konečně Mgr. Ivance Hošnové za její korektury českého jazyka. V  neposlední řadě bych na tomto místě rád poděkoval všem upírům,  kteří mi povolili, alespoň částečně, nahlédnout do jejich soukromí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2. PRVNÍ ČÁST

 

2.1 Upír – folklor vs. realita

 

"Upír, též vampýr, jak přečasto nazýván, jest monstrem noci. Nocí se plíží a krev z ladných šíjí ubohých panen saje. Však chcete-li se před upírem nadmíru dobře ochrániti, svěcené vody, amulety bohů posvátné i věnec česneku si kolem hrdla dáti musíte. Jakmile bídný upír pach česneku ucítí, moc boha silného zmerčí či po něm vody svěcené chrstnete, jak strom podťatý k zemi se skácí. Pak kladivo do ruky jedné, osikový kůl do ruky druhé jměte a srdce této zrůdy bezbožné kůlem oním probijte. Hlavu pak bezbožníka od těla oddělte a obé do hrobu tak uložte, by hlava u kotníků monstra spočívala. Když oudy mu svážete a bedra kameny zatížíte, jedině tak jeho řádění ukončeno bude a upír zprovozen ze světa jest.[1]"

 

     Folklorní upír nepřipomíná příliš onu romantickou postavu vytvořenou minulým stoletím. Od dob sympatického Draculy, předloženého Bélou Lugosim v roce 1931, vyhlížejí upíři v románech postupně stále lépe a lépe a v průběhu let jsou čím dál tím víc spojováni se sexualitou – na míle se tak vzdalují oněm tvorům z folkloru.

     A to je i problémem upírů. Ve vesnickém prostředí se mohou lépe ukrývat v polích, remízkách či lesících, ale ve městě je potřeba jiného druhu maskování. Ve městě, kde je větší hustota lidí na jednom místě, je větší možnost odhalení, a to si upíři nemohli dovolit. Jakožto noční lovci si museli upravit mimikry. O tom se zmíním později.

     Dle mé úvahy je to přirozená evoluce vampýrského společenství. Museli se zabývat, pokud chtěli přežít, otázkou asimilace, přizpůsobením se novému prostředí. Musíme se opřít o myšlenku, že první zvěsti o upírech přicházejí z rurálního prostředí. Lidé se často chrání před přízraky svých nedávno zemřelých příbuzných různými symboly a předměty. Obávají se, že je jejich příbuzní, vracející se zpět na svět, tzv. revenanti, mohou navštívit a ublížit jim. Revenanti totiž oplývají obojím citem - a to láskou i nenávistí.[2] Revenanti zároveň milují své nejbližší, ale na druhou stranu jim závidí jejich život. "Umrlec cítí zlobu vůči mne, přeživšímu"[3] Zde, v této fázi, se objevuje tzv. syndrom lex talionis – kdy dospělí se bojí  toho, že se jejich rodiče vrátí a potrestají je za jejich činy, kterých se na nich dopustili. Řekl, bych, že se jedná o jistý druh zpytování svědomí, jak citoval Freuda Foucault ve své knize Psychologie a duševní nemoc "Pudy jsou našimi mýty", kde se vysvětluje spor mezi pudem života a smrti, mezi Éros a Thanathos.

    V kombinaci lásky, jakožto sání a nenávisti, jakožto kousnutí, vidíme symbolické jednání. Jde o prvotní libidiózní tendence orálního uspokojení, kdy u upírů vzniká každou nocí potřeba uspokojit svůj "hlad" a každou nocí se "znovuzrozují" a sají krev či mléko. Mléko je zvláštní formou tradice v německých Alpách či u jižních Slovanů, jak píše Murgoci. Jde o sání mléka z kojících matek. Zde vidíme akt znovuzrození, prvotní sání z mateřského prsu.

     Upíři jsou démoni sexu a zvrácené erotiky s jemnou příchutí sadismu. V dějinách se stali dokonalým zosobněním něčeho nepochopitelného, nepoznatelného a záhadného.[4] Samozřejmě se o tuto "doménu" dělí s inkuby a sukuby. Inkubus (z latinského incubus, tj. ležeti nahoře) souložil s ženami, sukubus (z latinského succubus, tj. ležeti dole) prováděl soulož s muži. Inkubus nemusel přijít v podobě lidské, nýbrž též jako opice, medvěd, pes, kozel, kocour atd. Pocity při souloži s inkubem i sukubem byly zcela hmotné, ale tito démoni viditelní zpravidla nebyli.

     Jak tedy vypadá folklorní upír? Staré popisy vzezření nemrtvých se různí a naznačují, že popisovány jsou vlastně dva odlišné druhy bytostí – upíři, kteří se z větší míry jeví jako tvorové tělesní, a upíři, kteří jsou obdařeni vlastnostmi až přízračnými. Z těchto dvou  druhů je první zaznamenán méně často. Několik tělesných případů vampyrismu moderní lékařská věda dokonce přešla s poukazem na přirozené příčiny.

     Klasický "tělesný" upír, čili strašidlo Evropy, nenosil ani plášť, ani elegantní oděv. Mějme na paměti, že o nemrtvých se předpokládá, že povstali z mrtvých. Jejich vzezření se tudíž podle folklorní tradice podobá vzezření mrtvoly čerstvě vykopané ze země. Jinými slovy, pokud zprávu o spatření upíra podal člověk před mnoha staletími, popisoval ho jako bytost oděnou do toho, v čem byla pochována, tedy do rubáše.

     Popisy šly ovšem ještě dál a zahrnovaly i několik příznačných charakteristik – pro začátek postačí, řekneme-li, že tělesný upír z folkloru nebyl bledý. Ve skutečnosti většina dokumentů uvádí, že barva pokožky nemrtvého měla typický rumělkový nádech – jako kdyby krev, kterou pozřel, vyplňovala každou buňku jeho těla.

     Doktor Deschamps v roce 1843 napsal, že nezvratným příznakem rozkladu, a tedy i smrti, je zelenomodré zabarvení kůže mrtvého na břiše nebo na žaludku. Obvykle se objeví třetí den po smrti, ale pokud je vnější teplota nízká, může to trvat i čtyři až pět dní.[5]

     Změny, které prodělá mrtvé tělo chráněné před mrchožrouty a mouchami v rakvi, aniž by bylo nabalzamováno nebo pochováno, popisuje doktor Charles Clay v časopise Medical Times "Od šestého do osmého dne hřbety rukou a chodidla zbělí a obličej měkne a bledne. Asi patnáctý den obličej oteče a zčervená. Od dvacátého šestého dne obličej začne tmavnout, oční víčka a rty otečou, krk je zelený a uprostřed hrudníku se objeví tmavé skvrny velké jako dlaně, zeleně lemované. Genitálie jsou nafouklé. Ruce a chodidla vypadají jako uvařené. Plíce nafouknou hrudník. Asi čtyřicátý den začne kůže odpadávat, nejdříve kolem zápěstí. Za dva měsíce se tělo pokryje slizem. Obličej je hnědý a hodně oteklý. Rty jsou oteklé a otevřené-jsou vidět zuby."[6] To ovšem souhlasilo s poznatky tehdejších badatelů, neboť jakmile tito prohnali kůl místem, kde předpokládali upírovo srdce, tryskala z díry krev tak, jako by jí celé tělo bylo napuštěno.

     To nás přivádí k další charakteristice tělesného upíra. Na rozdíl od hubeného, až vyzáblého zjevu, jakým se honosí upíři ve filmech, má folklorní tvor, podle častých výpovědí, spíše podobu odulou. To však opět připadlo dokonale logické tehdejším lovcům upírů, neboť věřili, že ono odulé vzezření je výsledkem upírova přesycení krví.

          Další charakteristiky tělesného folklorního upíra jsou ty, jež uvádějí všichni autoři románů. Atributy, které jsou mu připisovány, zahrnují také příšerný zápach či zatuchlý dech, dlouhé nehty a vlasy, ostré zuby, nikoli však nezbytně abnormálně vyvinuté špičáky, a v některých případech oči žhnoucí nadpřirozeným, často rudým žárem.

     Mějme na paměti, že mnohé z výše zmíněných charakteristik byly z větší části pozorovány u upírů nalezených v rakvích. Spousta případů tělesného vampyrismu byla "vyřešena" ve chvíli, kdy lovec upírů otevřel rakev údajně nemrtvého a zneškodnil jej pomocí dřevěného kůlu a často i ohně. Se stavem ne-smrti bývaly ovšem často zaměňovány charakteristiky přirozeného rozkladu.

     Dalším druhem upíra, se kterým se rovněž setkáváme ve folkloru, je upír s vlastnostmi přízraku. Tento tvor se objevuje v několika nejznámějších případech vampyrismu, např. příběh Petera Plogojowitze[7], jeho duch byl spojen s mrtvolou.

     Přízračný upír se přiživuje na živých bytostech v noci, když dotyční spí. Objeví-li se upír, bývají jeho rysy vesničanům, na které zaútočí, obvykle dobře známy – rozpoznají v něm jednoho ze svých zemřelých sousedů či bližních. Oběť si poté, co se od ní tvor odtáhne, jeho identitu většinou zapamatuje, čímž obvykle vyvolá mánii a sklíčenost v řadách vesničanů.

     Vidiny mohly být spojeny s duševními poruchami. Při poruše spánkového laloku, který slouží k tvoření a porozumění řeči, slyšení, čichu a chuti a pro další regulace činnosti našich orgánů, vznikají různé pocity nevolnosti, poruchy dýchání, chuťové a čichové halucinace. Nemocný cítí zápachy, zvláště po něčem připáleném, po síře, "pekelné zápachy". Má různé chuti v ústech, vše se mu zdá hořké apod. Vznikají však i halucinace sluchové, slyší hluky, volání. Poněvadž bývá drážděna i sousední oblast, tj. dráha zraková, vznikají halucinace děsivé, objevuje se např. vidina ďábla se současným vnímáním pekelného zápachu.[8] Zde vidíme, že tedy nemocný mohl vidět např. i upíra, kterak se krade k němu do domu za účelem sání krve, a jelikož dříve každý věděl, jak upír vypadá, resp. jak by měl vypadat, mohl takto nemocný snadno zburcovat celou vesnici a přitom se nic nedělo. A při tezi, že dříve mohlo být mnohem více nemocných než v této době, neboť halucinace mohou vznikat jednak zraněním, nedoléčenými nemocemi (a těch bylo požehnaně), tak např. i hladem nebo nedostatkem vitamínů, se pak nemůžeme divit, že nadpřirozené bytosti byly skutečnější, než by mohly být. Víme, že těžké doby, pronásledování a útisk, války, velmi rizikové činnosti ženou lidi k pověrám, magickým praktikám, věštění apod. Vždyť hrůzu budili i oligofrenici, různě zdeformovaní jedinci, např. postižení Downovou chorobou apod.

     Názory na skutečné vylíčení představují téměř univerzální případy foklorního vampyrismu, nedávné, ba i současné výskyty spektrálního, vampyrického útoku ukazují, že oběť jen zřídka rozpozná svého přízračného agresora. Upíři výše zmíněného druhu jsou většinou popisování jako "cosi temného, co těžce doléhá" a jen sporadicky jsou hlášena pozorování rudých či žhnoucích očí. Skutečnost, že během posledního sta let si jakýchkoli obličejových rysů u výše zmíněného tvora všimlo méně očitých svědků, naznačuje, že došlo k prudkému posunu v oblasti lidského přesvědčení. Jinými slovy, méně lidí dnes věří, že mrtví mohou vstávat z hrobu a škodit živým. V minulosti byla nicméně tato víra silná, a mohla tudíž i být důvodem, proč nadpřirozený agresor rychle přejímal rysy zemřelého.

     Jestli staří vesničané měli či neměli pravdu v otázce domnělé identity přízračných upírů, nelze ověřit. Stále je ovšem zajímavé, co vlastně nacházeli v otevřených hrobech těch, kteří byli identifikováni jako nemrtví. Výše popsané vzezření tělesného upíra také v mnoha ohledech připomíná ostatky upíra spektrálního. Podezřelá těla se při exhumaci často jevila opuchlá, narudlá a jaksi čerstvá, a to celé měsíce po pohřbu. To mohlo být způsobeno zamezením průniku vzduchu k mrtvole.

     Jestliže je upír, o němž zde mluvíme, skutečný přízrak, proč se jeho tělesná schránka projevuje tak bizardním způsobem? Například, když se tělo rozkládá, vytvářejí se v něm plyny, které způsobují, že se tělo roztahuje a jeví se pak jako opuchlé. Co když však instinkty těchto lovců byly silnější než jejich schopnost vyjádřit pocity slovy?

     Obecná okultní, ve folkloru rozbujelá teorie o spektrálním typu upíra má za to, že v noci se duch přiživuje buďto na krvi, nebo na energii (nebo na obou), a ve dne se pak navrací do mrtvoly, aby ji touto energií naplnil. To by vysvětlovalo záhadu, jak upír povstane z rakve, aniž by přitom rozrušil půdu – jednoduše by mohl procházet zemí ve svém astrálním těle. Jiná věc je, proč by si spektrální upír přál setrvávat ve dne ve své pozemské podobě. Zde pravděpodobně dochází k upnutí ducha na místo a tělesná schránka zabezpečuje ochranu ducha před denní světlem, slunečními paprsky a dovoluje mu odpočívat po noci.

 

 

 

 

 

 

2.2 Srovnání schopností folklorního a literárního upíra

     Upíři – nejstarší rasa žijící na této Zemi. Pradávná armáda sytících se krví živých.[9]

     "Jsou bledí, jako studené světlo měsíce, jenž je volá a probouzí z jejich těžkého záhrobního spánku. Aby jim navrátilo ztracenou sílu darovanou temnými bohy, měsícem – Bílým králem – sluncem temnoty, který je vede na osamělé výpravy za čerstvou krví živých. Za krví, skrze niž se znovu narodí do temnoty." Takto popisuje upíry Petr Štěpán v úvodní kapitole své knihy Nosferatu, která nese název Stigmata Vampira. Jak můžeme vypozorovat, je zastáncem "moderního" popisu upíra daným literaturou, kde je upír nočním přízrakem vstávajícím z hrobu a sytícím se krví živých lidí. Mezi živé přichází obvykle mezi soumrakem a svítáním, pije jejich krev, čímž se udržuje při životě, a chrání tak své tělo před rozkladem v hrobě. Bere na sebe často podobu vlka či netopýra – těmto zvířatům vládne nadpřirozenou silou. Nejčastěji ale přichází v podobě lidské bytosti, pro budoucí oběť velmi atraktivní, hypnotické a eroticky přitažlivé.

     Jak jsem již naznačil výše, rozdíl mezi folklorem a literaturou, pokud jde o vylíčení vzezření upíra, bývá většině lidí nejasný. Totéž platí, máme-li identifikovat upírovy schopnosti – zde panují de facto samé mylné představy. Znovu narážíme na problém – co je svědectví a co je výmysl? Než tedy pokročím dále, pokusím se vyjasnit některé otázky.

     Tělesný upír z folkloru nebyl obdařen tolika nadpřirozenými schopnostmi jako jeho "románoví protějšci". Ve skutečnosti většina doložených případů napovídá, že tito upíři nedělali prakticky o mnoho víc, než že přicházeli oknem, vysávali krev svým obětem a opět se ztráceli v noční tmě. Je samozřejmé, že schopnosti folklorního upíra závisely na jeho etnickém původu.

     Každá kultura totiž přidělovala upírům jiná jména a jiné vlastnosti. Rozdělíme-li upíry do dvou tříd (tělesný a spektrální), dojde k zajímavému jevu. Prvotní schopnosti upírů[10] z různých zemí náležících ke stejné skupině – tělesných i přízračných – byly shledány téměř identickými.

     Naopak rozdíly v druhotných schopnostech jednotlivých etnických vampýřích druhů bývají někdy extrémní.[11]

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.2.1 Prvotní schopnosti

     Začnu tedy prvotními schopnostmi. Upír je díky těmto schopnostem schopen žít z krve lidských bytostí, častokrát i zvířat. Nezřídka se stávalo, že upír napadl dobytek nebo hlídací psy ve vesnici. Jinou prvotní schopností, kterou si většina lidí zvykla u nemrtvých očekávat, je velká síla. Je zajímavé, proč právě nemrtvým byla připisována tato vlastnost, když se leckdy hovořilo jen o tom, že se mrtvý navrátil zpět na svět, ale proč takový revenant byl obdařen nadlidskou silou? Ve většině případů útoku tělesného upíra se o oběti mluví jako o bezmocné, neschopné dorazit sajícího upíra. Zde si myslím, že oběť ztuhla strachy před umrlcem, a proto byla pro něj snadnou obětí. Ze všech kultur víme, že kult mrtvých je snad pro všechny kultury stejný. Je vždy velká obava z návratu mrtvých. Ztuhlá obět je vydána napospas revenantu, pokud náhodou útok přežije, hovoří o své nemohoucnosti jen proto, aby se o ni nesmýšlelo jako o zbabělci. Upír nebo jiné strašidlo, či jakýkoliv umrlec získává tedy z úst obětí nadlidskou sílu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.2.2 Druhotné schopnosti

     V několika zemích existuje víra, že upíři stále ještě mohou mít sexuální styky s živými. Na rozdíl od toho, co propaguje braková literatura, nebyly však takové styky považovány za žádoucí. Tato upíří schopnost se podobá schopnostem inkubů a sukubů. Kterékoli dítě vzešlé z takovéhoto spojení se rodí se schopností vycítit přítomnost nemrtvého. Stejně tak je i dalším potomkům (mnoha kulturami) přisuzována schopnost snadno zneškodňovat upíry.[12]

     Jinou vlastností tělesného upíra (na určitých územích) je jeho schopnost žít do jisté míry znovu život smrtelníka. Zvláštní pozornost tu zasluhuje langsuir, ženský upír z Malajsie, který může být dopaden a zbaven svého prokletí tak, že je pak znovu schopen žít téměř normální život.

     Prvotní schopnosti přízračných nemrtvých nejsou tak dalece známy. Dvě z nich, které, jak se alespoň zdá, jsou vždy přítomny v doložených případech (jak starých, tak i nových), jsou schopnost čerpat životní sílu z živých bytostí (nikoli nutně prostřednictvím krve – mnohem pravděpodobněji prostřednictvím pouhé energie) a schopnost paralyzovat oběť. Jak budu později psát o astrálních upírech – tedy odčerpávání prostřednictvím psychické energie.

     Někdy se objevují podezření, že takovýto upír může i ve své nehmotné podobě nadále odsávat krev – v některých případech se totiž na těle oběti našly stopy po kousnutích a drápech. Nicméně moderní okultní teorie má pro tyto stopy jiné vysvětlení. Přízrační upíři disponují rovněž jistými zajímavými druhotnými schopnostmi.

     Mnoho přízračných upírů vykazuje schopnost měnit své vzezření. Bezpočet obětí, které přežily tento druh vampýrského útoku, hovoří o změně podoby tvora v okamžiku, kdy se chystal zaútočit, a někdy i během útoku samotného. Tato schopnost není odvislá do vzezření upíra – rovněž se zdá, že tento tvor může kdykoli podle své vůle přecházet z podoby hmotné do nehmotné a naopak. To ovšem komplikuje život případnému lovci tohoto upíra.

     Nad myšlenkou změny z charismatického neznámého v rozlícenou bestii – vzezření mrtvoly, bych se rád pozastavil. Domnívám se, že i literární upír mohl zůstat u své mrtvolné podoby – tedy hnijící, nafouklé…ale proč literatura vdechla upírovi nesmrtelné charisma (uhrančivý pohled, krásu přímo ďábelskou) – dle mého soudu se jedná o evoluci vampýrů. Jedná se transformaci, resp. asimilaci lovce na urbánní prostředí. To si zajisté žádá vysvětlení, které se budu snažit dodat.

     Jedná se o to, že pokud se oběť setkala s upírem v rurálním prostředí, vše se sice náležitě šetřilo, ale v takto velkých oblastech, kde je mnoho úkrytů, např. remízky, křoviska, přilehlé lesíky, jeskyně atd., se dá mnohem lépe vyhnout kontaktu s vyšetřujícím. Upír tedy snadno zmátl své sledovatele, a tudíž nemusel se starat o svůj vzhled. Kradl se ztichlou potemnělou vesnicí a pouze psi mohli vysledovat jeho pohyb. Bylo tedy pro něj snazší a bezpečnější pohybovat se po vesnicích. Samozřejmě i odtud pochází nejvíce zkazek. Ale představte si takovouto mrtvolu pohybující se po městě! To by zajisté okamžitě způsobilo mnohem větší poprask než na vesnici. A tak nočnímu lovci, vzhledem k rozrůstání měst a ubývání rurálního prostředí, nezbylo než se přizpůsobit. Díky této druhotné vlastnosti tedy upír nahlédl do lidské psychiky a zjistil, že lidé reagují pozitivně na toho, kdo se jim zamlouvá, a negativně na toho, kdo je jim nesympatický. Pak zajisté, když si je svou obětí jistý, a má ji ve své moci, můžeme vidět, že se již neovládá, a tudíž nekontroluje svou podobu a stává se z něho zase hnijící mrtvola.[13] Tudíž, jakožto zkušený lovec, na sebe bere podobu sexuálního idolu a "lov" v urbánním prostředí jest pro něj snazší. A tím také došlo k jeho "zliterárnění" a "zromantičtění" z per Brama Stokera, Anne Rice, Jenny Nowak a dalších.[14]

     Jinou zajímavou druhotnou schopností je jeho schopnost létání či levitace. U tvora, který na sebe dokáže vzít netělesnou podobu, tomu jistě není zatěžko uvěřit. Ve většině svědectví, podobně popisujících útok jednoho z takových tvorů, je onen tvor líčen jakožto vznášející se nad svou obětí a vzápětí na svou kořist dopadající jako těžké, temné závaží. O přízračných upírech se také tvrdí, že odletí téměř okamžitě, jakmile přestanou sát. Zcela samozřejmě pak také dokáží prolétnout zdí.

 

2.3 Rozdělení upírů

     Upíry lze rozdělit do 4 základních skupin     1) nesmrtelní vysávači krve

                                                                                   2) smrtelní vysávači krve

                                                                                  3) nezáměrní psychičtí upíři

                                                                                  4) záměrní psychičtí upíři

     Podíváme-li se do slovníku, najdeme tam několik definicí týkajících se upírů. Zajímavá je např. definice samotného vampyrismu – často vyznívá jako "přiživování se na jiných"[15] To ale nemusí nutně znamenat přiživování se na krvi jiných. Pod výrazem upír rozumíme ty tvory, kteří se na jiných přiživují kvůli své vlastní výživě. Zdroj této výživy, způsob jejího získávání a potřeba, která je takto uspokojována, jsou tím, co od sebe vzájemně odlišuje různé druhy upírů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.3.1 Nesmrtelní vysávači krve

     Povětšinou představují nesmrtelní vysávači krve ty tvory, o nichž jsem dosud mluvil jako o "tělesných upírech". Jedná se o upíry, kteří jsou nejpodobnější nemrtvým, jež nacházíme v brakové literatuře, ačkoli z oněch několika etnických druhů náležejících do této kategorie žádný nedisponuje ani polovinou schopností, které svým upírům připsali spisovatelé. Zdá se, že naše rozlišení činí existenci nesmrtelných vysávačů krve pravděpodobnější, přestože existuje spousta důkazů, které zdánlivě potvrzují existenci tohoto druhu bytostí, mnoho z nich však není zcela přesvědčivých. Z tohoto důvodu se můžeme domnívat, že tento druh upíra je nejméně se vyskytující druh. Nicméně dříve než zavrhneme jeho existenci, musíme zvážit i skutečnost, že jeho existence nebyla zcela vyvrácena.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.3.2 Smrtelní vysávači krve

     Od počátku zaznamenávané historie pociťovali běžní smrtelníci potřebu pít krev. Důvody k tomu mohly být různé – počínaje vírou starých kultur v sílu krve, obzvláště pak krve nepřítele, a konče zvláštním druhem šílenství tzv. Renfieldovým syndromem, pojmenovaným po zoofágní (živě polykající) postavě z románu Drakula. Domnívám se, že tato sorta upírů bude převažovat v mých výzkumech. Třeba ve svém bádání narazím i na nesmrtelného jedince, ale to je zatím otázka spekulací.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.3.3 Nezáměrní psychičtí upíři

     Tento druh upíra zůstává většinou neodhalen, a to dokonce i mezi upíry samotnými. Pod pojmem nezáměrní psychičtí upíři rozumíme lidi, kteří se přiživují na psychické energii jiných nevědomě. Důvody, proč jejich těla takto fungují, se různí od případu k případu. Z největší části je však jejich "příživnictví" vyvoláno potřebou dodatečné energie, nezbytné k překonání určité nemoci. Upíři tohoto druhu bývají často mnohem starší než jejich oběti, protože se jejich tělo, lačné životní energie, začne přiživovat na mladších, vitálnějších jedincích. Nicméně nezáměrný psychický upír může stejně tak dobře být i dítětem a může patřit i do kterékoli jiné věkové skupiny. Nebezpečným dělá tento druh upírů to, že se mohou na své oběti přiživovat, aniž by si ona byla čehokoli vědoma, pokud samozřejmě není více senzitivní a takový útok nerozpozná.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.3.4 Záměrní psychičtí upíři

     Tento druh upíra jest jedním z nejzákeřnějších. Je to druh, kterého se je třeba nejvíce obávat, a to ze dvou důvodů                         1) nelze jej zničit ani odrazit žádnými fyzickými prostředky (dřevěný kůl, kříž apod.)

                                                           2) podle výsledků výzkumů [16] je tímto druhem upíra napaden každý pátý člověk na světě během svého života.

     Naštěstí bývají tato napadení zřídkakdy smrtelná. Záměrní psychičtí upíři obvykle začínají jako jedinci, kteří cílevědomě – někdy i pod skupinovým vedením – odčerpávají psychickou energii jiným lidem. Jakmile zde získají pevnou půdu, přejdou k astrální sebeprojekci a k přiživování na energii spících obětí[17]. Přesto nakonec tito jedinci umírají, stejně jako jiní lidé. V té době jsou však již k zemi připoutanými entitami, které, aby žily, respektive přežily, musí pokračovat v již dříve vylíčeném způsobu obživy – tedy absorbování psychické energie.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.4 Původ slova upír

Podle Maiella, řecké slovo empusa (stejně jako latinské lamia) bylo do češtiny přeloženo adekvátně jako "upír", a to jak ve Filostratově životopisu Apollonia z Tiany, tak v Aristofanově komedii Žáby a Ovidiovu charakteristiku striges.

     Ti byli nepochybně z celého světa nejznámější, zvláště proto, že v těchto krajích byla víra v upíry donedávna ještě dosti rozšířená a badatelé se jí mohli zabývat důkladněji než jejich předchůdci v minulých stoletích. Maiello objevil zmínky o upírech týkající se  balkánsko-řecké oblasti, a to v literatuře z konce 17. a počátku 18. století. Upír byl v Řecku nazýván vyrkolas, což je slovo související nejen sémanticky, nýbrž i úzce lingvisticky s balkánskými upíry, pro jejichž označení se často používaly varianty obecně slovanského výrazu "vlkodlak".

     Francouzský paleoslavista André Vaillant již v roce 1931 označil tento výraz jako původní, vedle něhož byl vampyr jen variantou užívanou v některých oblastech Balkánu. Vaillant vytušil, že etymologii slova "upír" je třeba hledat v souvislosti s významem "ten, kdo uniká (např. tím, že odletí)". To se plně shodovalo s mým názorem, že není možné vést zřetelnou dělící čáru mezi upíry a morami, které v lidové imaginaci představovaly oddělení duše od těla během noci, anebo také po smrti člověka. Jda ve stopách Franka Wollmana, pokusil jsem se  popsat vliv mor na lidovou představivost ve střední Evropě 19. století, přičemž jsem se však nevyhnul jisté kritičnosti vůči ryze pozitivistickému postoji tohoto českého historika. Z teoretického hlediska se mi zdály podnětnější úvahy haličského etnografa Ivana Mikolajoviće Vahyleviće ze 40. let 19. století; přestože ho nijak neovlivnila teologická literatura o vampýrech z počátku 18. století. Vahylević dospěl na základě výzkumů v terénu k závěru, že lidová víra předpokládá existenci ne jedné, ale několika duší.[18]

 

            Rovněž Rusku jsem věnoval zvláštní kapitolu, a to z těchto důvodů:

-         slovo "upír" (Upir' ) se poprvé vyskytlo ve staré ruštině;

-         první teoretická diskuse o vampyrismu jakožto podobě náboženské víry se datuje již z doby Kyjevské Rusi;

-         historikové ruské kultury formulovali originální a zasvěcené teorie o původu vampyrismu již v průběhu 19. století;

Podle některých ústních zpráv je víra v upíry údajně ještě živá v některých krajích severního Ruska (Archangelská oblast).[19]

     Podle Stejskalova Labyrintu tajemna pochází slovo upír z tureckého obur (démon), u nás se mu říkalo také můra nebo morous, na starých babylonských destičkách je nazýván utuku. [20]

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.5 Vládce teroru Drákula

     Pravděpodobně není nikoho, kdo by neznal příběh o hraběti Drakulovi, králi upírů. Možná ale už ne všichni víte, že celý příběh není jen holý výmysl, že se v něm skrývají i zrnka pravdy. Nejenže existuje Transylvánie (jinak také Valašsko) i vesnice Bystrice, kam je děj románu situován, existoval i hrabě Drakula. Povězme si tedy něco o něm, abychom lépe pochopili, proč si ho Bram Stoker vybral jako hrdinu svého hororového románu.

     Začnu Zlatým Úsvitem, neboť Bram Stoker byl jeho členem. Zlatý Úsvit byl založen v roce 1887, vzešel z anglické společnosti rosenkruciánů, vytvořené o dvacet let dříve Robertem Wentworthem Littlem, společnosti, která vybírala své členy mezi mistry zednáři.[21] Tato společnost čítala 144 členů. Zlatý Úsvit byla společnost ještě uzavřenější a vytyčila si za cíl ovládnutí obřadné magie a dosažení zasvětitelských mocí a znalostí. Jeho hlavami byli Woodman Mathers a Wynn Westcott – pravděpodobně při termínu Zlatý Úsvit se Vám vybaví jméno Aleister Crowley, muž zcela mimořádný a rozhodně jeden z největších duchů novopohanství, ale ten se stal hlavou až v pozdějších letech.

     Zase na druhou stranu Maiello ve své disertaci uvádí "Kromě toho jsem považoval za krajně nevhodné ve vztahu k rumunské národní historiografii začlenit do své disertace o vampyrismu životní osudy historické osobnosti - valašského knížete Vlada III. Ţepeşe, jenž vskutku neměl nic společného ani s upíry, ani s pověrami o nich. Tento fakt už ostatně rumunští historikové mnohokrát prokázali."[22]

     Vlad Ţepeş je velice důležitý pro pochopení tradice postmoderního upíra, neboť byl zlomem, určujícím faktorem pro vznik moderního, romantického upíra, jak jej známe z filmu a čím se řídí hodně dnešních upírů. Proto jsem se rozhodl něco o "rumunském draku" napsat.

     Kolem r.1440 se na území Valašska, ležícím v dnešním Rumunsku, objevil rytíř Vlad III., který sváděl tvrdé boje s tureckými nájezdníky. Rytíř nosil na svém štítu a na korouhvi symbol zlatého draka, což byla pocta, kterou mu udělil římský císař podle starobylého zvyku, zavedeného již císařem Konstantinem. Drak se latinsky řekne "dracon", ale valašští horalé si toto slovo změnili na "dracul" - odpovídalo to totiž lépe jejich jazyku. Tímto jménem začali tedy Vlada III. nazývat. Vlad Drakul byl zpočátku bojovník odvážný, později však Turkům ustoupil a jako rukojmí za svou poslušnost jim dal své syny Vlada a Radu. Mladý Vlad strávil mnoho let pod tureckým "dohledem" a často se setkával s ukrutnostmi typu napichování lidí na zaostřený dřevěný kůl atd., jimiž Turci trestali své odpůrce. Je více než pravděpodobné, že právě tyto zážitky z dětství měly na Vladovu osobnost zhoubný vliv. Když se mu totiž podařilo od Turků uprchnout a vrátit se do své vlasti, převzal moc po svém otci a začal vládnout - a to velmi krutě. Mezi lidmi se mu začalo říkat "Drakula", tedy drakův syn. O Drakulovi se hovoří v mnoha písemnostech, hodnocení jeho osoby se však rozcházejí. Podle jedněch byl hrdina, podle druhých psychopat, další tvrdí, že to byl dobrodinec, jiní zase, že masový vrah. Pravdou je, že byl neohrožený bojovník - nebál se postavit se s hrstkou ozbrojených sedláků mohutné turecké armádě, nad kterou nakonec po mnoha bojích zvítězil, a získal tak nezávislost Rumunska. Ve své zemi nastolil právo a pořádek, avšak poněkud drsným způsobem - za sebemenší přestupek byl trest smrti - nabodnutí na dřevěný kůl, čemuž se Drakula přiučil v tureckém zajetí a později hojně praktikoval. Za své vlády nechal popravit několik desítek tisíc tureckých vojáků a přes 100 000 svých poddaných (tehdy mělo Rumunsko asi 500 000 obyvatel), všechny tímto krutým způsobem. Jen jednou udělal výjimku - to když se rozhodl zbavit zemi chudoby a definitivně vyřešit otázku příživnictví a žebroty. Učinil to způsobem vskutku originálním: sezval žebráky z celé své země k hostině do domu, který dal hned po předkrmu uzavřít a pak zapálit i s hosty.

     Zdá se, že Drakula byl skutečně sadistický psychopat. Pro svou zálibu napichovat lidi na kůl si vysloužil přezdívku "Tepes" čili Napichovač, pod kterou je znám i v současnosti. Ačkoli tedy skutečný Drakula byl bytostí krvelačnou, s upírstvím zřejmě neměl nic společného. Přesto se po jeho smrti rozšířily legendy, že z Drakuly se stal upír. Historikové tvrdili, že Drakula je pohřben v hrobce v klášteře na ostrově Snagov uprostřed stejnojmenného jezera, čtyřicet kilometrů od Bukurešti. Oficiální otevření hrobky v roce 1931 však přililo olej do „ohýnku“ lidových legend - hrobka byla totiž prázdná. Našly se v ní jen zvířecí kosti a staré rumunské nádoby. Otázka, kde se tedy nalézají ostatky Drakuly, je dodnes nezodpovězena. Rumunští historici jsou však stále přesvědčeni, že ve snagovském klášteře - podle jedné teorie je totiž Drakula skutečně v hrobě před oltářem, jenže hlouběji, než se kopalo při průzkumu v roce 1931. Horní hrob se zvířecími kostmi měl prý jen odvrátit pozornost a odradit vykradače hrobů od toho skutečného, který je pod ním. Tento způsob utajení hrobek užívali i staří Egypťané. Další možnost je, že Drakulovi patří ostatky, které byly nalezeny v nepoznamenaném hrobě poblíž dveří kaple. Kromě lidských kostí tam totiž byly nalezeny i útržky červené hedvábné látky a šperky s Drakulovým znakem. Tyto nálezy byly dopraveny do bukurešťského Historického muzea, odkud však záhadným způsobem zmizely. Dodnes nebylo vysvětleno, kam se vše podělo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3. DRUHÁ ČÁST

 

3.1 Východiska mého výzkumu

     Na začátku je potřeba vymezit rozsah a význam pojmu subkultura. Subkultura – pod tento pojem se zahrnuje soubor specifických norem, hodnot, vzorů chování a životní styl charakterizující určitou skupinu v rámci širšího společenství, případně tzv. dominantní či hlavní kultury, jíž je tato skupina konstitutivní součástí. Termín subkultura se též vztahuje na specifickou skupinu, která je tvůrkyní a nositelem zvláštních, odlišných norem, hodnot, vzorců chování a zejména životního stylu, i když se podílí na dominantní kultuře a na fungování širšího společenství. V každém případě je důležitým znakem subkultury viditelné odlišení od dominantní kultury.[23]

     Další definice hovoří o subkultuře jako o kultuře dílčí skupiny, která se více nebo méně odlišuje od převládající, většinové a "oficiální" kultury. Příslušníci skupiny se mohou od většiny odlišovat sociálním postavením, věkem, povoláním nebo regionem (např. předměstí metropole). Škála projevů vyjadřujících distanci od převládající kultury je široká, od drobných změn až k radikálnímu popření (pak se mluví o kontrakultuře).[24] Zcela izolovaná však subkultura není od dominantní kultury nikdy. Pojem subkultura se používá např. při zkoumání životního stylu skupin mládeže, určitých sociálních a etnických vrstev, protestních hnutí, hodnotových představ delikventů.[25]

     Ještě uvedu poslední definici z Velkého sociologického slovníku. Ten charakterizuje subkulturu jako soubor specifických norem, hodnot, vzorců chování a životního stylu charakterizující určitou skupinu v rámci širšího společenství, příp. tzv. dominantní či hlavní kultury, jíž je tato skupina konstitutivní součástí. Termín subkultura se také vztahuje na specifickou skupinu, která je tvůrkyní a nositelem zvláštních, odlišných norem, hodnot, vzorců  chování a zejména životního stylu, i když se podílí na dominantní kultuře a na fungování širšího společenství. V každém případě je důležitým znakem subkultury viditelné odlišení od dominantní kultury. Subkultury nevznikají pouze v malých, izolovaných preindustriálních společnostech. Čím komplexnější je kultura a čím diferenciovanější je populace, tím je pravděpodobnější vznik různých subkultur. Základem utváření subkultury může být etnická příslušnost apod., většinou však subkultura vzniká na základě kombinace více činitelů.[26]

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3.2 Výzkum

     V úvodu bych chtěl upozornit, že výpovědi jsou autentické a bez jakýchkoli úprav. Myslím tím gramatických a stylistických. Jediný zásah, který jsem provedl, byl při úpravě textu do podoby, která odpovídá normě pro psaní Bakalářské práce.

     Šetření jsem provedl u jedinců, kteří o sobě tvrdí, že jsou upíry. Nevyhledával jsem osoby, které se o vampyrismus pouze zajímají, a netázal se jich. Dotazování probíhalo dotazníkovou formou a formou řízeného rozhovoru.

     Snažil jsem se o zachování anonymity dotazovaných v co možná největší míře, proto jsem do otázek nezahrnul místo pobytu, ani jejich občanské jméno. Pokud byl dotazovaný ochotný, setkali jsme se osobně a poté jsem uplatnil formu řízeného rozhovoru. Pro většinu z nich však byl samotný dotazník snazší formou pro vyjádření svých pocitů a k osobním kontaktům docházelo opravdu velmi zřídka. Avšak chápu intimitu této subkultury, a proto jsem jejich rozhodnutí plně respektoval.

     Dotazovaným jsem položil 20 otázek.

 

1)      Uveďte, prosím, Vaši přezdívku nebo jméno, pod kterým bych Vás mohl citovat.

     Považoval jsem za nezbytně nutné zachovat anonymitu dotázaných, neboť tato subkultura si zachovává ráz tajemna a neprobádanosti. A ani já svým šetřením a prací jsem nechtěl toto příliš narušit. Tuto otázku jsem položil, abych zachoval intimitu výpovědi dotyčného. Všiml jsem si, že v této komunitě se hojně využívá přezdívek, tzv. NICK NAME. Zdá se mi, že se jedná o podvědomé schovávání identity jedince za jakýsi pseudonym. Přezdívky mají charakter vyjadřující názor jedince na svět, resp. jeho postoj ke světu. Mívají též, v této subkultuře, ráz tajemna, ztotožnění se s "temnou stranou světa"[27]. Objevují se přezdívky jako Brutal Dark Princess, Daemon, Damian, Dark Lord, Deemon, Lamia Von Abbartzen Drakh Felissica Sanguinarisine atd. Pokud někdo bude chtít podrobit přezdívky šetření, všechny dotazníky jsou přiloženy v sekci Přílohy.

 

2)      Váš fyzický věk. Můžete, prosím, uvést i věk Vašeho "Stvoření"?

     Druhá otázka se týkala věku dotyčného a to hned ze dvou pohledů. Snažil jsem se vypozorovat, jestli se jejich fyzický věk shoduje s věkem, kdy byli "Stvořeni" – tzn. stali se upíry. Jak vidno, z 90% se jedná o mladé lidi, kolem 20-30 let, kteří se cítí být upíry ve svém nitru. Obecně se domnívám, že zájem o tuto problematiku se týká, z velké většiny, mladých lidí kolem 20-30 let jejich života. U někoho odezní a u někoho se stane jeho životní cestou a věří ve své schopnosti upíra po celé svůj život. Nemohu a ani nechci soudit, kde je hranice mezi realitou a fikcí.

     V této práci se objevují jedinci v rozmezí 18 – 800 let! Převažující věk je však 18 – 22 let.

 

3)      Co si představujete pod termínem upír?

     Domnívám se, že zásadní otázkou je, co si samotní "upíři" představují pod termínem upír. Ve skrze se výpovědi ubírají zaběhnutými kolejemi – představa literárního upíra převažuje. Otázkou zůstává, jestli se dotazovaní plně ztotožňují se svojí výpovědí, či se snaží vše zastřít a nechat nás v tvrzení, že upíři vypadají jako ti z filmu a ne jinak.

Bytost, která vysává životní energii z jiných bytostí, aby sama mohla přežít. Ale to není můj případ. U mě se jedná spíš o vzhled a jisté prvky v chování.

Upejr

 

Nemrtví, kteří svou existenci udržují sáním krve

                                                                              Deemon

 

Záhadného tvora, co chodí v noci ulicemi a živí se sáním krve. 

Jana

 

Upír jsem já! Bytost nesmrtelná a nepřemožitelná. Ztělesněná surovost a zlo. Jedině tak se dají přežít věky!

Lamia Von Abbartzen Drakh Felissica Sanguinarisine

 

Bytost s možností vnímat některé podněty okolo sebe v mnohem širším obzoru a více do hloubky. Tvor s mnoha výhodnějšími vlastnostmi, než má člověk. Ale taky s množstvím vlastností způsobujících neustávající utrpení.

Brutal Dark Princess

 

     Objevily se i výpovědi, na které jsem poukázal v První části své práce, v kapitole Druhotné schopnosti, kde jsem vyjádřil domněnku o evolucionismu upírské rasy. Zde určitou nosnou část ve vývoji hrají mimikry a schopnost se dokonale skrýt před lidmi, popřípadě je dokonale ošálit. Mluví o tom i Wollman, cituji "Když mora na člověka dolehne, bere na sebe pravou pobobu. Poprosí-li ji někdo dříve, než se přivalila, ukáže se hned v pravé podobě."[28]

Jinou rasu, která existuje vedle té lidské, ale většinu svého času musí svůj původ skrývat.

Mahareth Draco

 

Vyšší forma života stvořená evolucí.

BlueWolf

 

4)      Můžete mi, prosím, popsat, jak by dle Vás měl(a)  upír(-ka) vypadat,         jeho (-jí) fyzické i duševní propozice?

     Začnu citátem z Wollmanových Vampyrických pověstí. Vzhled v Čechách, kdo má obočí srostlé, je můrou. U nás v Čechách platí: kdo má srostlé obočí, je můrou. Lidé se srostlým obočím můrami býti musí, byť ani po odstavení z prsu píti nedostali. Kdo má srostlé obočí, je morousem nebo náměsíčníkem. Takového člověka provází všude upír, nedá mu ublížiti.[29]

     Dotazovaní se, téměř všichni, shodli na kráse a vysoké inteligenci těchto tvorů. Je-li tomu tak, či nikoliv, nedokáži posoudit.

Upír či vampír je nejčastěji popisován jako bytost bledé tváře a zapadlých očí, s vyčnívajícími špičáky a dlouhými nehty, vylézající v noci z hrobu a hledající svou oběť, jíž by se zakousl do hrdla a vysál z ní krev, kterou si udržuje svou záhrobní existenci.

Ovšem realita je velmi odlišná od bájí a monstrózně vzhlížejících dávných příběhů. Tělesné proporce vampírů nejsou nikterak vzdálené lidským. Jen průměrná výška je u upírů vyšší než-li u člověka, rysy v obličeji jsou ostřejší a lebka masivnější. Ovšem toto neplatí pro všechny jedince. Obecně vzato, fyzický vzhled je na první pohled totožný s člověkem. Jen některé smysly (zejména zrak a sluch) jsou poněkud vyvinutější.

BlueWolf

 

Mně se nejdřív vybaví klasická postava z hororu – vysoká hubená postava v plášti s bledou pletí a silným charismatem, ale myslím, že tato vizáž patří opravdu jen do oblasti mýtů. Ve skutečnosti si myslím, že pokud ještě existují praví upíři, tak by byli v podstatě k nerozeznání od ostatních, aby si tím zajistili nenápadnost v okolním světě.  Pokud ovšem není upíří zjev jen záležitostí image a životního stylu.

Upejr

 

Upíra si představuju jako velmi silnou (jak po stránce fyzické tak i psychické) a krásnou bytost.

Jana

 

5)      Jaký druh módy preferujete přímo Vy?

     Móda je dalším výrazným a významným výrazovým prostředkem. V upíří komunitě se nejčastěji vyskytuje tzv. Gothic Style.

     Co bychom si mohli pod tímto termínem představit? Toto je asi nejtěžší otázka, pro nejednoho člověka a to dokonce i pro samotné gotiky. Kolikrát jsem spatřil na internetové diskusi hlouček vyznavačů „gothic stylu“, jak se snaží najít definici gotiky a gotického stylu.

Někdo si myslí, že „gothic style“ je postavený především na určitém způsobu vnímání okolního světa. Zástupci „gothic style“ se považují za něco, co nezapadá do dnešní doby. Je to revolta vkusu? Je to revolta hlubšího vnímání světa? Je to duševní poloha? Je to odloučení od normálu? Co je to normál? Stejně složitá otázka jako „Co je to gothic?“.[30]

     Moderní „gothic style“ vznikl na začátku 80.let jako část punkové subkultury (která byla sama o sobě odmítnutím většiny společenských hodnot). Pojem „gothic“ poprvé použil manažér skupiny Joy Division - Anthony H.Wilson. Další podporou pro „gothic style“ byly filmy a hudba. Například film „Vrána“ pomohl hodně prosadit tento temný a depresivní životní styl. Časem vzniklo velké množství dalších zajímavých gotických filmů a množství gotických kapel, např.(CRADLE OF FILTH, MORTIIS, MY DYING BRIDE, THEATRE OF TRAGEDY………..)[31] Od 80.let se „gothic style“ příliš nezměnil, přibylo pár hudebních těles a obohatila se i móda. Přibylo více latexu a obojků na krku. „Gothic style“ je často svázán s fetišismem, guma, latex, velmi odvážné a erotické oblečení. Potlačení pohlavnosti, (muži v sukních, korzetech a s nalakovanými nehty - ženy v těsných kožených kalhotech a ověšené řetězy. V každém městě se snad dnes najde skupinka gotiků.[32]

Můžu to vyjádřit asi jako brutal dark princess…?:)

Brutal Dark Princess

 

Nosím zásadně černé oblečení – s výjimkami i červené. Spíše dekadentní a zároveň svůdné.

Est

 

Preferuji tzv. gotickou módu, tzn.: černé oblečení, vysoké boty, dlouhé sukně, krajky, korzety, stříbrné šperky, oboječky, ocvočkované pásky, roztrhané punčocháče, dlouhé rukavice, natužený účes, výrazné líčení atd.

Upejr

 

Čistě gothic. 

BlueWolf

 

6)      Užíváte módních doplňků jako jsou upíří zuby, kontaktní čočky etc.? Pokud ano napište, prosím, jaké druhy užíváte.

     K upíří módě patří stříbro, kontaktní čočky (nejčastěji kočičí zornice), upíří, prodloužené špičáky etc. Toto samozřejmě souvisí s předešlou otázkou o módě a tato otázka pouze doplňuje otázku předešlou. Jak vidno, výše zmíněné doplňky jsou součástí Gothic Style.

     Většina dotázaných doplňky, jako čočky či prodloužené zuby neužívá, buď z přesvědčení, že by to bylo moc velké divadlo, nebo prostě nemají potřebu něco takového nosit. Druhá skupina doplňky užívá nebo se jim líbí a chtěli by je používat, ale když jsem dohledával ceny jednotlivého zboží, byl jsem velice překvapen. Takové doplňky jsou velice drahé a dosti špatně sehnatelné, až na pár výjimek. Z možností objednání na internetu jsem v České republice zaznamenal pouze  čistě jeden gotický obchod!

Kontaktní čočky – Wild eyes – Zebra. Zuby plánuji v nejbližší době. A móóóc se na ně těším!!!

Est

 

Sama je nepoužívám, ale líbí se mi to.

Upejr

 

Zatím ne, ale uvažuji o tom…

Mahareth Draco

 

Tato otázka mě, bohužel, nutí k pousmání. Nic z toho nepoužívám.

BlueWolf

 

7)      Jaká je Vaše filosofie, jaký druh filosofie je Vám blízký? Zajímá mne Váš pohled na svět.

     Dost výpovědí se točí okolo satanistické filosofie. Na tomto místě nebudu podávat výpověď o víře v Satana, neboť to není v zájmu této práce. O satanismu jako takovém toho bylo napsáno dosti, takže každý, kdo má zájem, si může o tomto pohledu na svět najít plno informací. Velká skupina upírů se také opírá ve víru v sebe sama. Nacházím i výpovědi ve víru v přírodu.

Strašně dlouho jsem se snažila udržet se v tom, čemu se tak obecně říká realita. Jenomže když po pár letech ve svým životě zjistíš, že některý schopnosti, který máš, jsou pro ostatní dost nepochopitelný a že se tě začal bát tvůj partner, je to hodně těžký. Nechtěla jsem to. Ale když už jednou zjistíš, že něco takovýho můžeš, těžko bys na to zapomněl. Tímhle se mi otevřela druhá cesta, po který se dá jít během života. Je to hodně zajímavý, protože si tím otvíráš světy a pohledy, o kterejch se ostatním ani nesní. Má to ale naneštěstí háček; a to je ten, že budeš většinou odsouzen si to užívat sám. Protože někdo, kdo by to dokázal zpracovat rozumem a vydržet třeba takový věci, že víš, co si zrovna myslí, se hledá jen těžko…

Brutal Dark Princess

 

Má životní filosofie je satanismus. Svět kolem sebe vidím jako odporné, pokrytecké a špinavé doupě plné psych. upírů.

 

Vzhledem k tomu, že jsem Satanista tělem i duší, tak je má životní filosofie satanismus…

Deemon

 
Nejbližší filosofie pro mě je Satanismus  zkombinovaný z části s Buddhismem

Dark.Lord

 

Věřit v sebe. V to, že uvnitř každého se skrývá silná bytost, jen se musí pustit na povrch, postavit se všem problémům, které by stály v cestě k cíli. A právě svět je zárukou toho, že ty problémy budou. Na světě to vždycky skřípalo a nikdy nefungovalo, jak by mělo. Každá etapa vývoje společnosti má svá černá místa. Násilné donucení přijímání křesťanství, otroctví, nesmyslné války, fašismus, komunismus a dnes velmi aktuální terorismus. Z toho všeho je mi, abych řekla pravd,u na nic. Svět byl, je a bude prostě ztracenej.

Jana

 

…Filozofie života? „Užívej si všeho z tohoto světa, dokud je Ti přáno. Nikdy nevíš, kdy Tvůj život zde může být ukončen.“

Mahareth Draco

 

Svět je na konci své pouti, tady už žádná filozofie nepomůže. Lidstvo je ztraceno, nastupuje vláda rodu Nosferatu.

Damian Orlok

 

Já jsem upír.

Uctívám své ego a svůj život, protože já jsem jediný bůh, který je!

Jsem hrdý na to, že jsem predátor, a je pro mne čest mít zvířecí instinkty.

Já  velebím mé rozumové vědomí!

Já  poznávám rozdíl mezi realitou a fantasií.

Já  přiznávám fakt, že přežití je nejvyšší zákon!

Já se přiznávám k temnotě, jež je skryta přírodními zákony, které obklopují mou magii.

Já vím že moje víra v rituály je fantasií, ale magie je reálná a respektuji a přiznávám vše vyplývající z mé magie.

Já  uskutečňuji neexistenci nebe a pekla a já vidím smrt, jak ničí život.

Proto budu ničit většinu životů zde a teď.

Já jsem Upír.

Lamia Von Abbartzen Drakh Felissica Sanguinarisine

 

8)      Jaký druh náboženství vyznáváte?

     Často bývá cesta života protkána filosofií života, či dokonce jakousi formou náboženství. Jak jsem již naznačil výše, připadá mi, že upíří komunita velmi sympatizuje se Satanismem, jakožto vírou v odvrácenou stranu, temnou stranu, nikoli nutně spojenou s kriminalitou.[33]

Jsem satanistka – toť vše

Est

 

Satanismus

Dark.Lord

 

Pokud se mám k nějakému náboženství přiklonit, tak je to Satanismus. Ovšem s jistými výhradami. Nesouhlasím naprosto se vším, co satanismus obsahuje.

Jana

 

Žádný.

BlueWolf

 

… neboť já jsem jediný bůh, který je!

Lamia Von Abbartzen Drakh Felissica Sanguinarisine

 

9)      Jste členem či členkou nějakého náboženství nebo sekty? Pokud ano, napište, prosím, jaké.

     Obecně platí, že lidé mají potřebu komunikovat a být součástí nějakého společenství. Pokud mohu soudit, dle svého výzkumu a zkušenosti, domnívám se, že i tato komunita má potřebu se scházet při společných seancích a vyměňovat informace či zkušenosti. Jak vidno z výpovědí dotázaných, většina z nich se nepohybuje na půdě církevních sdružení, ani sekt.

Ne. Scházím se jednou za čas s pár známejma podobnýho smýšlení. Ale už nás to taky nějak přechází. Myslim, že je nás víc, kdo už jsme pochopili, že tím, že budeme během „obřadu“ děsit nic netušícího člověka a podobný legrace, nic moc nedocílíme. Poslední dobou se všechno odehrává spíš jako úplně klidný posezení s přáteli. A občas to je i mnohem zajímavější. Ale jako sektu bych to rozhodně nepojmenovala…:)

Brutal Dark Princess

 

            Ne, jsem Satanista.

Deemon

 

            Ne.

                                               Damien Orlok

 

10)  Kolik Rodných je podle Vašeho názoru  v České republice?

     Byl jsem velmi překvapen, že ani samotní Rodní nemají ponětí o počtu svých druhů. Mnoho dotazovaných odpovídalo strohou formou – nemám tušení, nevím atd. V každém případě se dá usuzovat, že na zhruba 100.000 lidí připadá jeden Rodný.[34] Je to pouze uvedeno z RPG hry Vampire, the Masquerade, ale lidé, kteří tuto hru tvořili, se ve svých tvrzeních dosti zamýšlejí nad realitou a propojením reality s fikcí a nutno přiznat, že toto číslo se mi zdá velmi dobré. Např. vezmeme-li Prahu s 1 milonem obyvatel, našli bychom tu 10 – 20 jedinců, což se mi zdá velmi pravděpodobné. Tedy na českou republiku připadá 100 – 150 jedinců. Znovu připomínám, že hovořím o upírech jako jedincích, kteří opravdu se cítí a jsou upíry, a ne o jedincích, kteří se vampyrismem zabývají a zajímají se o něj!

 

11)  Cítíte se být, jste, "krvežíznivý(-á)" nebo astrální upír(-ka)?

      Jak jsem již naznačil v První části v kapitole Rozdělení upírů, upíři se dělí na dva druhy. Zajímalo mne tedy, kolik z dotazovaných je krvesajců a kolik z nich se zabývá astrálním vampyrismem. Na tuto otázku odpovídali vždy s úsměvem. Nechtěli na sebe prozrazovat, jakým vampyrismem se převážně zabývají.

 

12)  Jaký druh vzrušení nebo extáze zažíváte při sání krve či životní energie?

     Krev je odnepaměti v každé kultuře nesmírně ceněna. Krev je život. Při různých bitvách propadali bojovníci v bojové šílenství - bersekerství, kdy přes zaslepenost bojem necítili bolest. Dosti často je krev spojována se sexuálním vzrušením, se zvýšeným vnímáním všech stimulovaných smyslů. Krev je často brána jako afrodiziakum.

Je to jistý druh extáze, ale nikterak silný.

BlueWolf

 

Je to těžko popsatelné…. Chvění po celém těle, vibrace v mozku, husí kůže, NÁDHERA!

Damian Orlok

 

            Sexuální

Est

 

Sexuální

Deemon

 

Tak trochu potěšení ze zakázaného ovoce, potom taky důvěrné spojení s osobou, které krev piju. Každopádně je to silný pocit doplnění energie a příjemné nálady.

Upejr

 

Sexuální vzrušení, excitace všech smyslů, jiskřící energie…

Mahareth Draco

 

13)  Je nutno vykonat jakýsi druh rituálu před pitím krve či životní esence?

     V každé kultuře se v minulosti konaly krvavé oběti a rituály. Proto jsem zvolil otázku, zda i upíří komunita se zabývá rituálem krve.

Ano, protože krev si beru se souhlasem, takže i to je rituální úvod.

Mahareth Draco

 

Nejde ani tak o rituál, jako spíš o člověka, nikdy bych se nenapila krve od někoho, s kým nemám bližší vztah, nebo kdo je mi nesympatický. A hlavně na to musím mít chuť.

Upejr

 

To kdybych tušil, tak ti to řeknu…

Dark.Lord

 

Ne. Nutnost to není, ale někteří jedinci si tím zpestřují ono sání krve.

BlueWolf

 

Pokud za rituál považuješ proklání žil, nebo jejich prokousnutí; jistě.

Kruh ovládá rituály. Ale nikoli pro potřebu nasytit se. Rituály slouží pouze jako pomoc při získávání jiné než fyzické formy energie. Ale o tom ty nic nemůžeš vědět, lidská kreaturo.

Lamia Von Abbartzen Drakh Felissica Sanguinarisine

 

14)  Jakou formou se prolíná reálný svět se světem mystična?

     Opakuji – fantastično v našich očích není dílem obrazotvornosti. Ale obrazotvornost použitá intenzívně na studium reality odhaluje, že hranice mezi zázračným a pozitivním, nebo chcete-li mezi viditelným a neviditelným světem, je velmi tenká – existuje snad jeden či více vesmírů rovnoběžných s naším.[35]

     Dle určitých teorií člověk sestává nejen z fyzického těla a duše, ale existuje i jakýsi prostředník mezi nimi, a tím je právě astrální tělo. Astrální tělo je přesným, ale nehmotným obrazem těla fyzického. Z fyzického těla má tedy podobu, ale konzistencí je nehmotné, stejně jako duše. Za života člověka prostupuje jeho hmotné tělo a je s ním těsně spojeno. Občas - i když velmi zřídka - dochází k případům, že astrální tělo z hmotného těla vystoupí a volně putuje po libovolných místech. S hmotným tělem, které upadne do stavu jakési strnulosti a v bezvědomí zůstává na jednom místě, je však stále spojeno jakousi tenkou nití, jež znamená život.

     Astrální tělo obsahuje lidské vášně, ale hlavně životní energii, jakousi nervovou sílu, která hmotné tělo oživuje a je mu předávána prostřednictvím krve. Po smrti se astrální tělo i s duší odpojuje od mrtvoly a může ještě po určitou dobu přetrvávat samostatně, i když se už hmotné tělo zcela rozložilo. Čím více člověk za svého života podléhal pudům a vášním, tím pomaleji se astrální tělo rozkládá, přetrvává v astrálu a zadržuje tam i duši na její cestě do světa vyššího. Chce-li si čaroděj nebo mág, ovládající okultní praktiky, zachovat i po smrti svou kompletní osobnost, musí udržet astrální tělo ve spojení s tělem fyzickým (třeba i na dálku), čímž zamezí rozkladu fyzického těla. Takto nějak by se tedy dalo definovat astrální tělo.

Vraťme se ale k upírství jako takovému. Hypotéza o astrálních upírech má dvě větve: jedna hovoří o čistě energetickém upírství, které páchá astrální tělo, které je viditelné jen ve výjimečných případech. Někteří zastánci této teorie však nevylučují, že upíři možná dokáží své astrální tělo zhmotnit, a pak by bylo docela možné, že lidem sají doopravdy krev. To je tedy druhá "větev" teorie o astrálních upírech. Materializace je v okultismu pojem celkem běžný. Byly popsány případy, kdy se na seancích, na kterých působila obzvláště silná média, začala před zraky zúčastněných vytvářet lidská postava, která byla někdy i zcela hmatatelná.

Prolíná se na každém kroku. Magie je všude, jen málokdo ji však vnímá. Možná je to dobře…

Damian Orlok

 

Další z tvých neskutečně hloupých dotazů! Ale nedivím se ti. Obyčejná lidská bytost, jakou jsi zůstal, nemá ponětí, kde tahle hranice leží! Proto je tak snadné s vámi manipulovat. Vnímáte mystiku jako něco, na co nedosáhnete, protože po tom skutečně ani netoužíte! Jste moc slabí na to, abyste takovou věc odhalili. Mystiku máte pouze ve svých chorobných fantasiích a duších, které sami sebou děsíte!

Tyto dvě roviny se mísí pouze ve vašich slaboduchých hlavách.

Lamia Von Abbartzen Drakh Felissica Sanguinarisine

 

Každý objekt, ať již živý či nikoliv, má svůj obraz v astrálu. Dnešní moderní člověk není již tak spjat s přírodou a silami přírody, jak tomu bylo v jeho historii. Tudíž si velké procento lidí nedokáže představit jiný svět než ten, v němž žijí.

BlueWolf

 

            Většinou to jsou sny.

Dark.Lord

 

Myslím, že se neprolíná. Jsou to dva naprosto rozdílné světy. Ten svět mystický je někde uvnitř mě, v mých představách. A bohužel právě ten reálný prožíváme.

Jana

 

            Neprolínají se, jsou to naprosto odlišné světy.

Deemon

 

15)  Jakým druhem četby se zabýváte? Myslím tím odbornou literaturu.

     Zajímalo mne, zda tato komunita zná díla např. Wollmana, Štěpána, Dundese aj. Tito autoři se snažili o vědecké zachycení reality, pravdy o upírech. Tuto komunitu zajímají především knihy o Satanismu, magii, vampyrismu.

 

16)  Jakým druhem četby se zabýváte? Myslím tím krásnou literaturu.

     Není třeba vysvětlení. Co upíří komunita považuje za krásnou literaturu a zajímá ji vůbec? Co tito jedinci čtou? Z odpovědí mi vyplynulo, že dosti z nich se zajímá o poezii (hlavně dekadence a Prokletí básníci), čtou hororové romány od Kinga či Barkera. Poměrně často zaznělo jméno české spisovatelky Jenny Nowack, která se vampyrismem zabývá.

 

17)  Jaký druh, styl muziky posloucháte? Uveďte, prosím, příklady.

     Všiml jsem si, že tato skupina lidí se zajímá o gotický rock, metal (převážně atmoblack a death metal) a klasickou muziku. Převažují kapely jako Cradle of Filth, Abyssos, Dimmu Borgir, Emperor či Moonspell. V metalové či gotick-rockové hudbě se kloubí temné motivy s romantickým provázáním. Vidíme prvky romantismu a brutality, jako tomu bylo např. u Prokletých básníků. Zdánlivě skloubení protichůdných entit.  Z českých např. gotick-rocková skupina XIII. století.

 

18)  Orální uspokojení. Prosím, vyjádřete se k problematice orální erotiky. Jakým způsobem Vás naplňuje či znechucuje.

     Muka moření pověst stupňuje. Již pověsti vykládající o tom, jak mora strká svůj dlouhý jazyk do úst, neb jazyk mořeného do krku, aneb o tlačení prsů, že mléko dávají, naznačují, že nezůstane při pouhém dušení tlačení, alpdrücken. Sání mléka je gradace směrem k příšernosti představy. Mohl ji užíti Koniáš, aby poděsil ubohou českou duši. V pekle prý nehodné ženy "noční můry cecají".[36] Oním spojením erotiky a vampýra se zabývá i Dundes – jsou dva základní druhy upírů, ti, kteří napadají své nejbližší, a ti, co pijí mléko raději než krev.[37] Vidíme zde spojení lásky a nenávisti, kde sání je spojeno s láskou a kousnutí s nenávistí. Jsou případy sání na krku, hrudi (kde je sání spojeno se sáním mléka – tudíž spojení s mateřskou hrudí, novým životem), na zápěstí a v neposlední řade v okolí slabin, kde je zobrazena skrytá felace či cunnilingus a samozřejmě i Freudovský návrat k orální rozkoši.[38]

     Dalším znakem vampyrismu je i symbolika, na kterou poukázal Freud. Symbol země – jako matky. Symbol rakve – jako ženského lůna.

 

19)  Hrajete deskové hry (AD&D, Vampire, the Masquerade…), kartičkové hry (Magic, the Gathering, Vampire…), nebo dokonce LARP?

     V dnešním světě je i dosti her, které se zabývají upírskou tématikou. Vezměme si např. Vamprire the Masquerade. Je to hra, která má určitá pravidla. Jeden člověk, tzv. Storyteller, vytváří hru pro ostatní hráče. Ti se vžívají do rolí svých upírů a Storyteller je uvádí do různých situací, které musí hráči řešit a hrát. Vžívání do rolí postav je nejdůležitější na celé této hře. Díky tomu se vytváří takřka reálný svět, ve kterém se postavy pohybují a žijí. Tento typ her se nazývá RPG neboli Role Playing Games, v Čechách překládané jako Hraní na hrdiny. Při hraní této hry se velmi rozvíjí  představivost. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že RPG hry jsou velmi dobré pro rozvíjení fantazie a logického myšlení.

     O kartičkových hrách nemám bližší informace. Vím, že se karty kupují po balíčcích jako sběratelské série. V každém balíku je určitý počet karet. Může se  stát, že hráč má pak i více stejných karet, které nepotřebuje. Právě proto existují různé burzy, kde si hráči mezi sebou karty vyměňují. Karty mají různé významy a při vykládání se protihráči jimi snaží napadnout.

     LARP je hraní na hrdiny, ale v reálném čase a prostředí. Je to hraní na živo. Postavy jsou přímo konfrontovány se svým duševním a fyzickým potenciálem. Komunikují s živými postavami, leckdy ani netušícími, že jde o hru. V Larpech se dodržují také určitá pravidla, která utvoří tvůrce hry nebo skupina tvůrců, neboť většinou jde o rozsáhlá pátrání za určitým cílem, a to vyžaduje dobrou organizaci, spoustu postav, jež hrají přímo nějakou důležitou osobu, kterou musí účastníci Larpu vypátrat etc.

     Zajímalo mne tedy, zda upíří komunita se k takovému typu her dostane a pokud ano, jaký typ her hrají. Ve skrze se mi dostalo záporných odpovědí, tudíž se domnívám, že tuto společnost tento typ her příliš nezajímá.

 

20)  Vaše slovo závěrem. Druh poselství, názor na to co jste v otázkách nenašli a o čem se chcete vyjádřit.

     Samozřejmě že jsem ve svém šetření neobsáhl všechno. Proto jsem na konec dal výzvu všem dotázaným, aby se vyjádřili k něčemu, co v dotazníku nenašli, nebo pokud by chtěli sdělit něco navíc, aby měli na tomto místě prostor.

Reklamuju absenci autorových odpovědí na jeho vlastní otázky:)

Brutal Dark Princess

 

Tma všechno pohltí … 

Dark.Lord

 

Moc se hrabeš v tom, čemu ani málo nerozumíš. Možná se mýlím, ale pochybuji, že bys svou naivitu, jednoduchost a povrchnost jen předstíral!

Nestojíš ani za to, co hnusný hmyz!

Posíláš kolem sebe otázky a oháníš se prostoduchou slávou. Ale nikdy jsi ani koutkem svého slepého lidského oka nezahlédl to, co by ti mělo být základem, realitou a varováním!

Těším se, až některý z mých oddaných přivleče tvé chcípající tělo k mým nohám jako svou oběť!

Lamia Von Abbartzen Drakh Felissica Sanguinarisine

 

      V nevědomosti lidí je „Jejich“ síla!

BlueWolf

 

Myslím, že upíři zde byli mnohem dříve, než se začala jakkoliv utvářet křesťanská církev, takže NEVĚŘÍM, že jim může jakkoliv uškodit kříž, svěcená voda, či růže. Stejně tak soudím i o UV záření – zabilo snad slunce někdy nějakého jiného nočního dravce?

Est

 

Co říct závěrem. Snad jen aby lidi přestali blbnout s Bohem, protože právě tahle groteskní postavička mi nejvíc leží v žaludku. Nebo spíš ty, co si ji vymysleli a snaží se nás už stovky let přesvědčit (často velmi brutálním způsobem, ale to se týká historie) o její existenci.

Jana

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

4. ZÁVĚR

 

     Doufám, že tato práce čtenáře zaujme novými poznatky o této společnosti. Snad tím nepobouřím mnohé upíry, neboť jsem jen chtěl poukázat na jejich společenství, na možné nepochopení z řad lidského pokolení. Zajisté dojde ke konfrontaci názorů, jsem ochoten naslouchat a pokud to bude v mých silách, rád odpovím na jakýkoli dotaz. Jsem jeden z mála lidí, kteří se pokusili shromáždit poznatky o tomto společenství. Zajisté počítám s kritikou zkušených vampyrologů, ale pro mne je to spíše výzva k dalšímu bádání a přemýšlení o tomto zajímavém problému.

     Když jsem pročítal Wollmanovy Vampirické pověsti v oblasti středoevropské, toužil jsem po tom, abych napsal alespoň z poloviny tak kvalitní studii jako on. Při čtení jeho sbírek na mne dýchla velmi příjemná a tajemná atmosféra, neboť Wollmanovy práce jsou vydané v roce 1922-26, tudíž knihy jsou značně staré, papír zažloutlý, vázaný ve tvrdých, tmavých deskách. Jazyk je pro dnešního čtenáře takřka nesrozumitelný, vyžaduje větší soustředění při čtení než nově vydaná kniha. Musím se přiznat, že jsem je přečetl jedním dechem. A to byl pro mne oživující faktor při psaní mé práce, neb nádech tajemna k upírům patří, a ač to čtenáři ve 20. letech 20. století mohlo připadat normální, nás již Wollmanovy práce zavádějí do úplně jiných uliček.

     Při čtení Vampyrismu v multikulturní perspektivě jsem musel uznat, že Maiello oživil Wollmanův odkaz po téměř 80 letech! Do té doby se snad nikdo o podobný čin nepokusil. Jeho poznatky o folklorním pojetí vampyrismu jsou fantastické. Domnívám se, že s pokrokem doby bude citován jako již výše zmiňovaný Wollman a že jeho práce budou i stejně ceněny.

     Na druhou stranu jsem se pokusil o výzkum, který nikdo v České republice zatím neučinil, proto doufám, že bude čtenář shovívavý k některým mým tvrzením a závěrů neboť jsem se neměl o co opřít a neměl jsem možnost porovnávat svá tvrzení s jinými autory.

 

 

 

 

 

5. BIBLIOGRAFIE A UŽITÉ ZDROJE

 

Beneš Petr: Upíři - aristokracie filmových monster in časopis Televize (16.2.2001), str. 23

 

Bergier Jacques a Pauwels Louis: Jitro kouzelníků, Praha – Nakladatelství Svoboda 1990

 

Davies R.: Pohřbeni zaživa – hrůzné příběhy nemrtvých, Praha – Ivo Železný 2001

 

Donatien-Alphonse-Francois markýz de Sade: 120 dní Sodomy, Praha – Ottovo nakl. 2000

 

Dundes Alan: The vampire as bloodthirsty revenant: a pychoanalytic post mortem. In: The Vampire. A Casebook. Ed. Alan Dundes. The University of  Visconsin Presss: Madison 1998

 

Foucault Michel: Psychologie a duševní nemoc, Praha – Daubhin 1997

 

Freud Sigmund: Výklad snů, Pelhřimov – Nová tiskárna  2002

 

Fromm Erich: Mýtus, sen a rituál, Praha – Aurora 1999

 

Jandourek Jan: Sociologický slovník, Praha – Portál 2001

 

Kol. autorů: Velký sociologický slovník, Praha - Universita Karlova Karolinum 1996

 

Kol. autorů: Sociální a kulturní antropologie, Praha - Sociologické nakladatelství 2000

 

Konstantinos: Upíři žijí-okultní pravda, Praha - Volvox Globator 1998

 

Liška, Vladimír: Skrytý svět záhad a tajemství, Olomouc – Fontána 2001

 

Maiello Giuseppe: Vampyrismus v multikulturní perspektivě, UK 2003

 

Mark Rein-Hagen: Vampire, the Masquerade White Wolf 1992

 

Murphy Robert F.: Úvod do sociální a kulturní antropologie, Praha - Sociologické nakladatelství 2001

 

Rice Anne: Interview s upírem, Praha – Paseka 1996

 

Stoker Bram: Dracula, Praha – nakl. Delfín 1997

 

Štěpán Petr: Kniha Nosferatu Vampýrská Bible, Praha – Adonai 2003

 

Swolf Y., Princ noci – Lovec, Dopis inkvizitora, Úplňek Barlow comics 1999

 

Vondráček Vladimír: Holub Fr., Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, Bratislava - Colubmus 1993

 

Wollman Frant: Vampyrické pověsti v oblasti středoevropské, Praha – in Národopisný věstník českoslovanský, ročník XIV.1921

 

Wollman Frant: Vampyrické pověsti v oblasti středoevropské, Praha – in Národopisný věstník českoslovanský, ročník XV.1922

 

Wollman Frant: Vampyrické pověsti v oblasti středoevropské, Praha – in Národopisný věstník českoslovanský, ročník XVIII. 1926

 

Dokumentární film Američtí Upíři od Marka Soldingera

 

Časopis Pevnost č.8/2002

 

www.biogallery.cz

 

www.ark.wz.cz/upiri1.html

 

www.sexus.cz

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6. PŘÍLOHA Č. 1

Dotazník

 

1)      Uveďte, prosím, Vaši přezdívku nebo jméno, pod kterým bych Vás mohl citovat.

 

2)      Váš fyzický věk. Můžete, prosím, uvést i věk Vašeho "Stvoření"?

 

3)      Co si představujete pod termínem upír?

 

4)      Můžete mi, prosím, popsat, jak by, dle Vás, měl upír(-ka) vypadat? Jeho(-jí) fyzické i duševní propozice.

 

5)      Jaký druh módy preferujete přímo Vy?

 

6)      Užíváte módních doplňků jako jsou upíří zuby, kontaktní čočky etc.? Pokud ano napište, prosím, jaké druhy užíváte.

 

7)      Vaše filosofie, jaký druh filosofie je Vám blízký. Zajímá mne Váš pohled na svět.

 

8)      Jaký druh náboženství vyznáváte?

 

9)      Jste členem či členkou nějakého náboženství nebo sekty? Pokud ano, napište, prosím, jaké.

 

10)  Kolik Rodných se domníváte, že je v České republice?

 

11)  Cítíte se být, jste, "krvežíznivý(-á)" nebo astrální upír(-ka)?

 

12)  Jaký druh vzrušení nebo extáze zažíváte při sání krve či životní energie?

 

13)  Je nutno vykonat jakýsi druh rituálu před pitím krve či životní esence?

 

14)  Jakou formou se prolíná reálný svět se světem mystična?

 

15)  Jakým druhem četby se zabýváte? Myslím tím odbornou literaturu.

 

16)  Jakým druhem četby se zabýváte? Myslím tím krásnou literaturu.

 

17)  Jaký druh, styl muziky posloucháte? Uveďte, prosím, příklady.

 

18)  Orální uspokojení. Prosím vyjádřete se k problematice orální erotiky. Jakým způsobem Vás naplňuje či znechucuje.

 

19)  Hrajete deskové hry (AD&D, Vampire, the Masquerade…), kartičkové hry (Magic, the Gathering, Vampire…), nebo dokonce LARP?

 

20)  Vaše slovo závěrem. Druh poselství, názor na to co jste v otázkách nenašli a o čem se chcete vyjádřit.


 

[1] http://ark.wz.cz/upiri1.html

[2] Dundes Alan: The vampire as bloodthirsty revenant: a pychoanalytic post mortem. In: The Vampire. A Casebook. Ed. Alan Dundes. The University of  Visconsin Presss: Madison 1998, str. 165

[3] Freud Sigmund: Výklad snů, Pelhřimov – Nová tiskárna  2002, str. 193

[4] Štěpán Petr: Kniha Nosferatu Vampýrská Bible, Praha – Adonai 2003, str. 19

[5] Davies R.: Pohřbeni zaživa – hrůzné příběhy nemrtvých, Praha – Ivo Železný 2001, str. 21

[6] Davies R.: Pohřbeni zaživa – hrůzné příběhy nemrtvých. str. 21

[7] Konstantinos: Upíři žijí-okultní pravda, Praha - Volvox Globator 1998, str. 42

[8] Vondráček Vladimír: Holub Fr., Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, Bratislava - Colubmus 1993, str. 7

[9] Štěpán Petr: Kniha Nosferatu Vampýrská Bible. str. 12

[10] Pozn. autora - …rozumí se prostředky, kterých upíři užívají pro zajištění své potravy… (Konstantinos: Upíři žijí-okultní pravda. str. 17 )

[11] Pozn. autora - …jsou takové schopnosti, které upíři nepotřebují k zajištění potravy, ale tyto schopnosti mohly sloužit ještě k jiným účelům napomáhajícím k přežití… (Konstantinos: Upíři žijí-okultní pravda. str. 17)

[12] Pozn. autora - viz. např. film Blade

[13] Pozn. autora – Toto lze vypozorovat v každém upířím filmu či literárním zpracování. Kdy překrásný upír či upírka, pokud je již sužována "hladem",a tudíž se již nekontroluje, ztrácí svou "masku". V této sekci bych rád odkázal na film Interview s upírem, Dracula nebo na "vampýrskou frašku" s názvem Od soumraku do úsvitu.

[14] Pozn. autora - K tomuto problému se dotazovaní vyjadřovali v ot. č. 3 a 4 dotazníku, který naleznete ve Druhé části této práce, kde je prezentován můj výzkum v této společnosti. Záměrně jsem se snažil o to, aby se museli vyjádřit a následně přiklonit k folklornímu nebo literárnímu pojetí upíra.

[15] Konstantinos: Upíři žijí-okultní pravda. str. 19

 

[16] Konstantinos: Upíři žijí-okultní pravda. str. 69

[17] Pozn. autora - Toto jest příkladem hlavně inkubů a sukubů

[18] Maiello Giuseppe: Vampyrismus v multikulturní perspektivě, UK 2003, str. 7

[19] Maiello Giuseppe: Vampyrismus v multikulturní perspektivě. str. 8-9

[20] Beneš Petr: Upíři - aristokracie filmových monster in časopis Televize (16.2.2001) str. 23

[21] Bergier Jacques a Pauwels Louis: Jitro kouzelníků, Praha – Nakladatelství Svoboda 1990, str. 257

[22] Maiello Giuseppe: Vampyrismus v multikulturní perspektivě. str. 6

[23] Kol. autorů: Sociální a kulturní antropologie, Praha - Sociologické nakladatelství 2000, str. 90

[24] Pozn. autora - Domnívám se, že v této práci nemůžeme mluvit o této subkultuře jako o kontrakultuře. Jak vidno, tato subkultura moderní společnosti se nesnaží o radikální kontrakroky proti majoritní společnosti.

[25] Jandourek Jan: Sociologický slovník, Praha – Portál 2001, str. 243

[26] Kol. autorů: Velký sociologický slovník, Praha - Universita Karlova Karolinum 1996, str. 1248

[27] Pozn. autora - Myslel jsem ztotožnění s démony, lehce zvráceným pohledem na svět, s nádechem mystiky etc.

[28] Wollman Frant: Vampyrické pověsti v oblasti středoevropské, Praha - in Národopisný věstník českoslovanský, ročník XIV.1921, str. 16

[29] Wollman Frant: Vampyrické pověsti v oblasti středoevropské. str. 15

[30] www.biogallery.cz

[31] Pozn. autora – k otázce hudby se vyjádřili dotazovaní v otázce číslo 17. Takže k otázce hudby více napíši až dále.

[32] www.biogallery.cz

[33] Pozn. autora – jak jsem zaznamenal, lidé si často spojují vše jiné a vše temné s drogami, vraždami a jinými sociopatologickými jevy. A samozřejmě Satanismus spojují s vraždami novorozenců, jakožto obětin na černých oltářích a jiné. Toto mne nutí k pousmání, uvědomíme-li si, že tyto případy, ač se stávají, mají pramálo společného se satanistickou vírou. A o obětování na černém oltáři? Jedná se o čistě teatrální gesto.

[34] Mark Rein-Hagen: Vampire, the Masquerade White Wolf 1992, str. 38

[35] Bergier Jacques a Pauwels Louis: Jitro kouzelníků. str. 463

[36] Wollman Frant: Vampyrické pověsti v oblasti středoevropské. str. 10

[37] Dundes Alan: The vampire as bloodthirsty revenant: a pychoanalytic post mortem. str. 163

[38] Dundes Alan: The vampire as bloodthirsty revenant: a pychoanalytic post mortem. str. 167